1860
24. července se narodil Alfons Mucha v Ivančicích na jižní Moravě.
1872–1877
Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně.
1877–1879
V Ivančicích se živil jako písař. Neúspěšně se snažil dostat na pražskou Akademii výtvarných umění.
1879–1881
Ve Vídni byl zaměstnán v malířské dílně Kautsky- Brioschi-Burghardt, která vyráběla kulisy a divadelní opony a pro niž později pracoval i Gustav Klimt. Seznámil se s tvorbou Hanse Makarta.
1882–1885
Pracoval pro hraběte Eduarda Khuen-Belasiho, jenž se stal jeho prvým mecenášem. Podílel se na výzdobě jeho zámečku Emmahof u Hrušovan nad Jeviškou a hradu Gandegg v Tyrolích.
1885–1887
Na podzim 1885 odjel
do Mnichova, kde studoval na Akademii výtvarných umění. V listopadu 1885 vstoupil do spolku českých studentů umění Škréta.
1887
Díky podpoře hraběte Khuena-Belasiho odjel na podzim do Paříže, kde strávil následujících sedmnáct let. Studoval na Académie Julien.
1888
V Paříži se zapsal
na Académie Colarossi.
1889
Začal se živit jako vyhledávaný ilustrátor, přispíval do časopisů Zlatá Praha a Světozor.
1890
Navrhoval obálky pro pařížský list La Vie populaire. Navázal obsáhlou ilustrátorskou spolupráci
s francouzskými nakladateli. Prohloubil se jeho vztah k divadlu. V letech 1890–1891 se podílel kostýmními kresbami a kresbami divadelních scén na publikaci Le Costume au Théâtre.
1893
Mucha vydal ilustrace k epické
básni Svatopluka Čecha Adamité
(nakl. Šimáček v Praze). Vytvořil kalendář pro firmu Charles Lorilleux & Cie.
1894–1895
Zahájil obsáhlou spolupráci se
Sarah Bernhardtovou, pro niž v následujících šesti letech navrhoval plakáty, kostýmy, divadelní výpravy a šperky. V březnu se účastnil skupinové výstavy v Salon des Cent.
1896
Provádění všech Muchových zakázek převzala pařížská tiskárna Champenois. Mucha se stal spolupracovníkem revue La Plume a jejího výstavního prostoru Salon des Cent.
1897
15. února byla zahájena první Muchova samostatná výstava v pařížské Galerie de la Bodinière a 5. června byla zahájena Muchova samostatná výstava v Salon des Cent. Revue la Plume vydala zvláštní číslo s reprodukcemi Muchových děl
a zajistila zopakování této výstavy ve Vídni, Praze, Mnichově, Bruselu, Londýně a New Yorku. Díky spolupráci se Sarah Bernhardtovou
a této putovní výstavě vzrostl autorův věhlas.
1898
Mucha byl
přijat do pařížské zednářské lóže Les Inséparables du progrés.
1899
Cestoval na Balkán v souvislosti s objednávkou rakousko-uherské vlády na návrh výzdoby pavilonu Bosny a Hercegoviny pro Světovou výstavu v Paříži roku 1900. 20. prosince vydal Henri Piazza za součinnosti Champenoisovy tiskárny bibliofilii Le Pater, v níž podal Mucha vlastní verzi textového a výtvarného výkladu Otčenáše. Navrhl plakát Paříž, 1900 pro rakouskou expozici na Světové výstavě v Paříži.
1900
Pro Světovou výstavu v Paříži uskutečnil nejrůznější zakázky, v nichž se projevil jako vůdčí osobnost přelomu století.
Je autorem celkového pojetí pavilonu Bosny a Hercegoviny.
1900–1901
Navrhl interiér a průčelí pro obchod klenotníka Georgese Fouqueta
v Rue Royale v Paříži.
1902
Doprovázel Augusta Rodina při jeho cestě do Prahy a na moravské Slovácko. Vydal zásadní dílo Documents décoratifs, vzorník nového dekorativního umění.
1903
Navrhl výpravu k opeře Bedřicha Smetany Libuše pro Národní divadlo v Praze.
1904
V březnu a dubnu podnikl první cestu do Spojených států. Poprvé se setkal s Charlesem Richardem Cranem, budoucím podporovatelem Slovanské epopeje.
1905
V lednu odplul do Spojených
států, kde s menšími přestávkami pracoval až do roku 1910. V Paříži vyšly Figures décoratives navazující na Documents décoratifs. Přinesly příklady zapojení ženské postavy do geometricky vymezené plochy. V Americe se živil portrétováním
a výukou.
1906
Proběhla putovní výstava Muchy po New Yorku, Filadelfii, Chicagu a Bostonu
1908
V říjnu uskutečnil návrhy pro Německé divadlo v New Yorku.
Na podzim při poslechu symfonické básně Vltava od Bedřicha Smetany na koncertě Bostonské filharmonie se rozhodl věnovat významu slovanské vzájemnosti, dějinám Slovanů a jejich
postavení v rámci ostatních národů.
1909
Dostal nabídku k výzdobě Obecního domu v Praze postaveného podle návrhu Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. O Vánocích souhlasil Charles R. Crane s financováním Slovanské epopeje.
1910
Vrátil se do Čech, kde uskutečnil výzdobu Primátorského
sálu Obecního domu v Praze. Pronajal si byt a ateliér na zámku ve Zbirohu od hraběte Jeronýma Coloredo-Mansfelda, kde namaloval podstatnou část Slovanské epopeje.
1911
Po dokončení maleb v Obecním domě začal pracovat na prvních plátnech Slovanské epopeje.
1912
Navrhl plakát pro
VI. všesokolský slet České obce sokolské, který byl zároveň prvním sletem Svazu slovanského sokolstva.
1918–1919
Navrhl první známky, státní znak a řadu bankovek nového státu.
1919
27. dubna byla v refektáři pražského Klementina otevřena výstava prvních jedenácti pláten Slovanské epopeje.
1920
V chicagském Art Institutu
se konala výstava Slovanské epopeje (15. 6. – 1. 9.).
1921
V Brooklynském muzeu
se konala výstava Slovanské epopeje
1922
S Muchovým přispěním dosáhli čeští zednáři
na jednání v Lausanne významného úspěchu – ustavení Nejvyšší rady pro Československo. Mucha se stal „Svrchovaným velikým komandérem“.
1923
25. února se v Praze konala ustavující schůze „Nejvyšší velké lóže československé“. Mucha vydal knihu Zásady
a cíle svobodného zednářství.
1924
Mucha vydal knihu Svobodné zednářství.
1926
U příležitosti VIII. všesokolského sletu připravoval slavnostní hru Slovanstvo bratrské na Vltavě, obsahující některé motivy ze Slovanské epopeje.
1928
Mucha se přestěhoval s rodinou
do nově postavené vily v Praze-Bubenči. 21. září předal Slovanskou epopej Praze. Proběhla její výstava ve velké dvoraně Pražských vzorkových veletrhů.
1931
Na objednávku banky Slavia navrhl Mucha okno pro Horovu kapli chrámu svatého Víta
na Pražském hradě.
1934
Vydal knížku O lásce, rozumu
a moudrosti. Namaloval obraz Píseň pro pražský spolek Hlahol. Francouzská vláda jej povýšila na důstojníka Řádu čestné legie.
1936
V pařížském Jeu de Paume proběhla společná retrospektivní výstava Alfonse Muchy a Františka Kupky. Jako soukromý tisk vydal Tři projevy o životě a díle.
1938
Onemocněl zápalem plic.
1939
4. července zemřel
po četných výsleších
na gestapu. Je pohřben
na vyšehradském Slavíně.